Erickson a hypnotická sugesce

Povaha hypnotických sugescí

 Jakkoli komplexní a mnohostranný se může Ericksonův přístup k sugescím jevit, ve skutečnosti se řídí jediným principem: účelem sugesce je obejít klientův chybně nastavený systém přesvědčení; sugesce musí překonat všechny příliš úzké limity obvyklého vědomí. 

Odhaduje se, že většina z nás nevyužívá více než 10 procent své duševní kapacity. Erickson je o tom skálopevně přesvědčen. Naše vědomí má obyčejně příliš úzké, strnulé a omezené pojetí toho, co je schopno vykonat. Obvyklý systém vzdělání i všední život nás naučily, jak některých věcí dosáhnout, ale mimoděk nám tím znesnadnily přístup k mnoha možnostem, ne-li k většině z nich.

Všichni známe, že nás něco může zaujmout natolik, že už ničemu jinému nevěnujeme pozornost. Můžeme „neslyšet“, že nás někdo volá, můžeme necítit „hlad“. Pokud ovšem někomu přímo řeknete, aby „neslyšel“ nebo „necítil“, bude se na vás dívat dost nevěřícně. Naše běžné vědomí neví, jak by mělo na povel „necítit“ nebo „neslyšet“, přestože náš mentální aparát k tomu je vybaven a dokáže tyto věci provádět zcela automaticky, nastanou-li k  tomu v běžném životě vhodné podmínky.

Ericksonovy nepřímé formy sugescí jsou vždy především prostředkem, jak takové příznivé podmínky navodit. Díky tomu může subjekt dosáhnout něčeho, co představuje součást jeho repertoáru chování, ale obvykle to není přístupné volní kontrole. Na hypnóze je fascinující právě to, že umožňuje ovládat reakce, které jsou jinak běžně zprostředkovány nevědomými mechanismy, tudíž mimo dosah navyklých rámců vědomí.

zdroj: Hypnotic Realities: The induction of Clinical hypnosis and forms of indirect suggestion (1976)

 Přihláška na kurz | Termíny a ceny